Medicínsko-právní spory

Medicínsko-právní spory jsou nejčastěji spory mezi poskytovatelem zdravotních služeb a pacientem. Obvykle takový spor začíná nespokojeností pacienta s poskytnutými zdravotními službami (nebo častěji nespokojeností s přístupem a chováním konkrétního lékaře) a může skončit rozhodnutím soudu, které poskytovateli uloží povinnost k náhradě újmy v penězích.

Jak vyplývá z výše uvedeného, cílem medicínsko-právního sporu v rámci civilního řízení (tj. nikoliv trestního řízení) je z pohledu pacienta především snaha dosáhnout finančního odčinění újmy, která mu postupem poskytovatele (lékaře) podle jeho názoru vznikla. Poskytovatel zdravotních služeb se v takovém případě především brání tvrzení pacienta a snaží se o zamítnutí celé věci.

Jak poskytovatel zdravotních služeb zjistí, že mu hrozí medicínsko-právní spor?

Samozřejmě je možné vypozorovat určité signály zahrnující například podání stížnosti pacientem přímo k poskytovateli zdravotních služeb, případně k příslušnému správnímu orgánu, jednoznačně se to však poskytovatel obvykle dozví prostřednictvím tzv. předžalobní výzvy.
Předžalobní výzva bývá jako předžalobní výzva obvykle (pro vyloučení jakýchkoliv pochybností) označena přímo v příslušném dokumentu. V jejím rámci je obvykle popsáno konkrétní jednání (vyšetření/ošetření), újma která tímto jednáním měla pacientovi vzniknout a výzva k úhradě konkrétní požadované částky (obvykle statisíce až miliony korun českých).

Co se děje dál?

Po obdržení předžalobní výzvy je možné tuto výzvu odmítnout s tím, že se poskytovatel žádného porušení nedopustil, popřípadě pokusit se s druhou stranou sejít a vyřešit situaci mimosoudně. V této souvislosti je však nutná kooperace s pojišťovnou poskytovatele.
Poté, co poskytovatel obdrží předžalobní výzvu, obvykle se obrátí na advokáta a celou záležitost dále řeší jeho prostřednictvím.

Soud

Pokud poskytovatel svou odpovědnost odmítne, resp. odmítne uhradit částku požadovanou v předžalobní výzvě, je pravděpodobné, že dotčený pacient podá žalobu k soudu. Tímto se z pacienta stává „žalobce“ a z poskytovatele zdravotních služeb „žalovaný“.

Soud dá žalovanému možnost se k žalobě písemně vyjádřit a pokud nebude požadovat předem další doplnění podkladů (důkazů) nařídí ve věci jednání. V průběhu soudního jednání se čtou listinné důkazy, probíhají případné výslechy, přednášejí se závěrečné návrhy apod. V medicínsko-právních sporech soud obvykle nařizuje několik jednání (např. 4).

Rozhodnutí soudu

Poté, co si soud utvoří názor na věc a má za to, že lze na základě dodaných podkladů rozhodnout, vydá rozsudek. Z logiky věci je zřejmé, že jedna strana (ať už žalovaný nebo žalobce) nebude spokojena, protože soud rozhodne proti ní. V takovém případě se tato strana obvykle odvolá a věc se přesouvá k odvolacímu soudu.

Další pokračování

Poté, co ve věci rozhodne odvolací soud, může nespokojená strana podat dále tzv. dovolání k Nejvyššímu soudu ČR a případně také ústavní stížnost k Ústavnímu soudu.