Nároky lékařů na doplatky z DPČ

Nedostatek lékařů nemocnice obvykle řeší tím, že své zaměstnance neúměrně přetěžuje a nechává je pracovat i několik desítek hodin v kuse. Ptáte se, zda je to právně možné? Odpověď je jednoduchá: není.

Základní pravidla

Podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce platí, že délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin (§ 83). Také platí, že nařízená práce přesčas nesmí v kalendářním roce přesáhnout 150 hodin a zároveň nesmí činit více než 8 hodin týdně. Nad rámec nařízené práce přesčas se může zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout na další práci přesčas, přičemž celkový rozsah práce přesčas (nařízený + dobrovolný) nesmí za jeden rok přesáhnout 416 hodin (§ 93). Jak si jistě umíte představit, lékaři tento limit často přesáhnou již během prvních 3-5 měsíců.

Pracovní smlouva + DPČ

Výše uvedený problém se nemocnice rozhodly řešit po svém a vedle pracovní smlouvy uzavírají s lékaři dohodu o pracovní činnosti (například na služby). Lékař tedy v rámci klasické pracovní doby pracuje na základě pracovní smlouvy a následně po skončení pracovní doby a před nástupem na službu „volně“ přejde na práci na základě DPČ.

Výše uvedené je však zakázáno v § 34b zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, uvedené ustanovení totiž výslovně říká, že: „Zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u téhož zaměstnavatele nesmí vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny.“. Jelikož tedy dotčený lékař v rámci pracovní smlouvy vykonává práci lékaře, je zřejmé, že během služby bude vykonávat tu samou práci, resp. práci stejně druhově vymezenou.

Výhoda pro zaměstnavatele nevýhoda pro lékaře.

Zaměstnavatel díky výše uvedenému (ne tak dokonalému) obcházení zákona obvykle získá navíc levnou pracovní sílu, protože odměnu na DPČ obvykle vypočítá z průměrné hodinové odměny lékaře, zatímco kdyby lékař sloužil tak jak má (tj. na základě pracovní smlouvy), jednalo by se o práci přesčas (za tu přísluší příplatek), také je obvykle služba alespoň částečně noční prací (za tu přísluší další příplatek) a velmi často se jedná též o sobotu/neděli/svátek (a za ty také vzniká nárok na další příplatek nad rámec předchozích uvedených).

Žádné ze zákonem stanovených příplatků však zaměstnavatel obvykle lékaři, který svou práci vykonává na DPČ, neposkytuje. Dotčený lékař tak přichází o nemalou část odměny, která mu dle zákona náleží, a to nejen ve formě příplatků ale také ve formě průměrného výdělku, do kterého se odměna z DPČ nezapočítává, přičemž z průměrného výdělku se počítá například odstupné, výše jednotlivých příplatků, výše náhrady při pracovní neschopnosti, při překážkách v práci, výše náhrady za dovolenou apod.

Neplatnost DPČ

S ohledem na to, že dohody o pracovní činnosti jsou uzavírány v rozporu se zákonem, jsou fakticky neplatné. Z tohoto důvodu se může každý lékař, jehož odměna byla neprávem zkrácena z důvodu uzavřené DPČ, domáhat po nemocnici doplacení rozdílu mezi odměnou, kterou dostal na základě DPČ a odměnou, na kterou by mu vznikl nárok, kdyby dotčenou práci vykonával tak jak měl, tj. na základě pracovní smlouvy (vč. všech příslušných příplatků, zvýšení průměrného výdělku apod.), a to až 3 roky zpětně.

Nemocnice dluží lékařům obvykle statisícové částky

Je celkem pochopitelné, proč se nemocnice snaží řešit maximální zákonem povolený počet přesčasových hodin alternativní cestou, co však již pochopitelné není, je jejich snaha „po cestě“ ještě ušetřit na lékařích, kteří mnohdy pracují (ne zcela dobrovolně) za dva a více lékařů. Nároky těchto lékařů se tak při přepočtech obvykle pohybují v řádech statisíců korun českých.